Texty Zimní knihy o lásce vznikaly původně jako odpověď Dory
Kaprálové na prózu maďarského spisovatele Petera Esterházyho Jedna
žena. Kaprálová každý den napsala jednu vinětu s vlídnou vidinou,
že si jednoho dne P. E. texty přečte a bude potěšen. To se i stalo
- rok po českém vydání vyšla novela v maďarštině.
Je to kniha o mužích, ale možná současně jen o jednom jediném
mnohotvárném a neuchopitelném muži, protože o lásce. Že jsou tam
občas nehoráznosti, autorku pochopitelně mrzí. Netuší, kde se tam
vzaly, ale ví, že bez nich by některé mikrosituace postrádaly
vnitřní pravdivost, a tedy i nutnost texty psát. Životadárná
energie nepramení přece jen z prachobyčejného sexu, ale i z
nadpozemské touhy, což tuší i srny, když po lovecké sezóně olizují
mlčky sůl.
Vlasy ženy klečící u náhrobku vlají ve větru, oči upírá na zem, ústa má pootevřená v tiché modlitbě. Ale vosk, který jí kape ze studených modrých rtů, ukazuje, že už je příliš pozdě na to ji zachránit... br br Ve svůj první den po návratu k dentonské policii po těžkém traumatu pátrá detektiv Josie Quinnová po pohřešované ženě Krystal Duncanové, matce jednoho z pěti dětí, které zahynuly před dvěma lety při tragické nehodě školního autobusu. Jen o několik hodin později Josie najde Krystalino tělo vedle hrobu její dcery. br Krystal a další rodiče zemřelých dětí se scházeli v podpůrné skupině. Jakmile se Josie a její tým začnou jednotlivými truchlícími zabývat, zjistí, že každý z nich skrývá nějaké tajemství – ale čí tajemství stojí za vraždu? br Když je poblíž místa autobusové nehody nalezeno tělo další mladé matky, případ nabere děsivý spád. Členové podpůrné skupiny mizí jeden po druhém a Josie musí využít každou vteřinu, aby zachránila životy rodičů, kteří již vytrpěli dost…