Ženistou ve Stalingradu, pobočníkem na Dukle

Vzpomínky rudoarmějce a příslušníka 1. československého armádního sboru v SSSR Eduarda Picky Válečný veterán plukovník Eduard Picka (Plzeň 1923 – Hradec Králové 2012) začíná svá vyprávění vzpomínkou na to, jak se coby malý chlapec dostal se svým otcem do Sovětského svazu a jak zde prožíval svá dětská léta. Po napadení Sovětského svazu byl odveden do Rudé armády a následně nasazen jako ženista v bojích o Stalingrad. V roce 1944 byl převelen do stavu československé armády bojující na půdě Sovětského svazu, kde by zařazen k formujícímu se dělostřelectvu. Zde se setkává se svým celoživotním přítelem a vzorem pplk. gšt. Vilémem Sachrem a stává se jeho oddaným pobočníkem po celý zbytek válečné vřavy. Po skončení válečných hrůz zůstal i nadále ve vojenském stejnokroji. Díky svému matematickému nadání se nakonec stal excelentním mapovým důstojníkem ve službách československého letectva. Sloužil postupně na několika letištích, kde mimo jiné zažil bouřlivý rok 1968. Počátkem sedmdesátých let se řízením života znovu setkal s Vilémem Sachrem. Přestože byl stále důstojníkem ČSLA, aktivně mu pomáhal se sepisováním jeho válečných vzpomínek, které byly pro tehdejší režim nepřijatelné. Po svém odchodu na zasloužený odpočinek se v devadesátých letech velmi aktivně zapojil do práce Československé obce legionářské a Svazu letců v Hradci Králové. Pro své znalosti, zkušenosti a neměnné životní postoje byl velmi uznávanou autoritou.