Žena za katrem - V síti trestněprávních a kriminalizačních mechanismů druhé poloviny dlouhého 19. století

Kriminalita jedince zkoumaná prostřednictvím komunikačních strategií v kontextu modernizující se společnost a nahlížená pomocí analytické kategorie gender – takový je hlavní cíl a výzkumný rámec knihy Stanislavy Musilové. V návaznosti na osvícenecky racionální kalkul se proměňují kdysi stabilní kategorie, jako jsou zločin, vina a trest, a zločinné jednání je nově podmíněno svobodnou vůlí jedince, který si je vědom překročení platných norem. Proměňují se také vězeňské instituce, které se stávají prostorem pro výkon trestu, jehož podstatou je odnětí svobody. Autorka se zaměřila na internační zařízení určené ženám, kde zkoumá genderově podmíněnou (re)produkci znakového systému v rámci (re)formace každodenních praktik a jednání. Genderově specifické rysy sleduje i při výzkumu charakteru trestné činnosti odsouzených žen. Stereotypizované výpovědi trestněprávních pramenů umožnily prezentovat složitou síť sociálních vazeb a kriminalizované jednání ukázat jako jednu z forem sociální komunikace, kde na jedné straně stojí obrana jednotlivce před trestním stíháním a na straně druhé veřejná kontrola sociálního prostoru. Mechanismus komunikačních strategií obrany i kontroly však odkrývá, že principy kriminality a zločinnosti lze vnímat spíše jako příznačný projev longue durée než jako prvek modernizace společnosti. Myšlenkové struktury kriminalizace tak demonstrují rigiditu okrajových vrstev společnosti, které navzdory modernizačním tendencím zůstávají v zajetí zcela předmoderních schémat.