Vysoká škola chemicko-technologická v Praze se pyšní významnou mineralogickou sbírkou v České republice. Sbírka je umístěna na Ústavu chemie pevných látek (dříve Ústav mineralogie) a je výslednicí sběratelského úsilí členů ústavu po bezmála dvě století. K největšímu rozkvětu sbírkového fondu došlo za působení profesorů Augustina Ondřeje a Jana Kašpara v 1. polovině 20. století. Nemalé zásluhy o sbírku má také jejich současník, pozdější profesor Jaroslav Bauer, který v roce 1988 publikoval ve Sborníku Vysoké školy chemicko-technologické v Praze, podrobného průvodce po vystavených exponátech s názvem Mineralogické sbírky VŠCHT Praha. Sbírky tak získaly zdokumentovanou historii a zasvěcený výklad. Editoři této publikace se rozhodli pro nové, revitalizované vydání Bauerova průvodce s názvem: Jaroslav Bauer: Za mineralogickými poklady Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. Kniha jistě nalezne svoje čtenáře mezi širokou komunitou zaměstnanců VŠCHT Praha, stejně jako mezi příznivci sbírání nerostů.
Kolik času potřebujeme na povrchní setkání nad kafíčkem, kolik
na sex a kolik času na lásku?
Dokážou se ženy navzájem vytušit, aniž by o sobě věděly?
A jak moc může být křehký jeden muž?
To vše se dozvíte v příběhu Viktora a Karolíny, kteří nechtějí
nikomu lhát, ale přesto to dělají na každém kroku.
Láska je plná rozporů, umí být opojně sladká a zároveň temně černá
jako Coca-Cola.
Buď jsi něčí milenka, nebo podváděná manželka. To se často říká,
ale co když jsi něco mezi tím?
Co se stane, když se bude Viktor snažit upřímně milovat a zároveň
zůstane zodpovědným mužem domácím?
Cvakne mu z jeho žen, nebo najde svou mužskou sílu?
Na tyto a další otázky odpoví příběh o vášni, kde se rozum utopí v
klíně a duši ženy, a o manželství, které nikdy neexistovalo.
Nezapomeňte, že v křehkosti je síla a že naše duše zná odpověď na
každou otázku.