Bezprostředně po ohluchnutí zkomponoval Smetana od konce září do 8. prosince 1874 v rychlém sledu za sebou Vyšehrad a Vltavu, první dvojici symfonických básní budoucího šestidílného cyklu Má vlast. Ale až po dokončení poslední dvojice (Tábor a Blaník) v roce 1879 začaly jednotlivé skladby vycházet tiskem u Fr. A. Urbánka, a to nejprve ve skladatelově vlastní čtyřruční klavírní úpravě, následně pak v orchestrální podobě.
Vyšehrad vyšel společně s Vltavou ve čtyřruční verzi v prosinci 1879 a v únoru 1880 byla vydána partitura i orchestrální hlasy, které ještě Smetana sám korigoval. Toto první Urbánkovo vydání Vyšehradu však obsahuje mnoho tiskových chyb, proto editor předkládané urtextové edice pracoval především s autografem, který konfrontoval s prvním tiskem a skladatelovou vlastní autografní i tištěnou čtyřruční klavírní verzí.
CHTĚLA JSEM SI ZÍSKAT PRINCOVO SRDCE… A SKONČILA JSEM S KRÁLEM. V touze usednout na světlozemský trůn jsem oživila dávného okřídleného vládce - a považovala jsem ho za přítele, dokud mě neobelhal a neuvěznil. Lorcan sice tvrdí, že mě drží v zajetí v zájmu mého vlastního bezpečí, ale zároveň mě evidentně považuje za svůj majetek. Vypadá to, že z toho pět set let dlouhého spánku pěkně blouzní. Možná jsme sice spojeni tím zatraceným myšlenkovým poutem, ale i tak jsme každý pánem svého vlastního osudu - a já hodlám ten svůj vést daleko od Nebeského království a proroctví, jimiž to místo oplývá… a hlavně daleko on něj. Rychle ale zjistím, že se před tímto panovačným mužem nedá tak snadno utéct. A upřímně, ani už si nejsem jistá, jestli utíkat chci.