Bezprostředně po ohluchnutí zkomponoval Smetana od konce září do 8. prosince 1874 v rychlém sledu za sebou Vyšehrad a Vltavu, první dvojici symfonických básní budoucího šestidílného cyklu Má vlast. Ale až po dokončení poslední dvojice (Tábor a Blaník) v roce 1879 začaly jednotlivé skladby vycházet tiskem u Fr. A. Urbánka, a to nejprve ve skladatelově vlastní čtyřruční klavírní úpravě, následně pak v orchestrální podobě.
Vyšehrad vyšel společně s Vltavou ve čtyřruční verzi v prosinci 1879 a v únoru 1880 byla vydána partitura i orchestrální hlasy, které ještě Smetana sám korigoval. Toto první Urbánkovo vydání Vyšehradu však obsahuje mnoho tiskových chyb, proto editor předkládané urtextové edice pracoval především s autografem, který konfrontoval s prvním tiskem a skladatelovou vlastní autografní i tištěnou čtyřruční klavírní verzí.
Kolik času potřebujeme na povrchní setkání nad kafíčkem, kolik
na sex a kolik času na lásku?
Dokážou se ženy navzájem vytušit, aniž by o sobě věděly?
A jak moc může být křehký jeden muž?
To vše se dozvíte v příběhu Viktora a Karolíny, kteří nechtějí
nikomu lhát, ale přesto to dělají na každém kroku.
Láska je plná rozporů, umí být opojně sladká a zároveň temně černá
jako Coca-Cola.
Buď jsi něčí milenka, nebo podváděná manželka. To se často říká,
ale co když jsi něco mezi tím?
Co se stane, když se bude Viktor snažit upřímně milovat a zároveň
zůstane zodpovědným mužem domácím?
Cvakne mu z jeho žen, nebo najde svou mužskou sílu?
Na tyto a další otázky odpoví příběh o vášni, kde se rozum utopí v
klíně a duši ženy, a o manželství, které nikdy neexistovalo.
Nezapomeňte, že v křehkosti je síla a že naše duše zná odpověď na
každou otázku.