Bernard de Fontenelle (1657-1757) byl francouzský spisovatel a filosof, který se na konci 17. století zapojil do sporu obhájců antických a moderních autorů (querelle des anciens et des modernes). V kontextu tohoto sporu formuloval první ucelenou teorii pokroku lidského poznání. V letech 1699 až 1740 působil jako tajemník Akademie věd. Jeho hlavním úkolem bylo informovat veřejnost o výzkumech, které prováděla Akademie. Ve svých zprávách se snažil představovat fungování institucionálního vědeckého výzkumu, který byl na počátku 18. století stále ještě poměrně neznámou aktivitou. Kromě toho kladl důraz na nenahraditelnost základního výzkumu. Věda podle něj nesmí podléhat tlaku na rychlou produkci bezprostředně využitelných poznatků, jež po akademii požadovala královská administrativa. V našem výboru představujeme Fontenellovy texty, které se týkají pokroku vědění a činnosti Akademie věd.
Ve městech už se nedá žít a Miina rodina je nucena přestěhovat se do Výšiny, uměle vytvořené kolonie v horách. Je tam bezpečno, vše dokonale funguje, v centru se navíc nachází obrovská květinová archa, která zaručuje záchranu vegetace na zemi. Ale nic není, jak se na první pohled zdá, a nepřátelé se skrývají úplně všude. Zatímco Mia odhaluje pravdu o novém domově, lidé ve Výšině i mimo ni zjišťují, že utéct se dá před vším – kromě vlastní minulosti.