Všude pak viděla husy
Poezie Anny Štičkové v knize Všude pak viděla husy je věnována
prožívání národní či náboženské identity a může být cestou k
identitě i integritě personální a způsobem jejího budování
prostřednictvím generačních vzpomínek a udržování rodových ritů.
Autorka tyto osobní vnitřní ponory umísťuje do sugestivního celku s
básněmi milostnými, reflektujícími životodárné, ale náročné soužití
křehkých a oddaných bytostí, a s texty věnovanými osobním
vzpomínkám, stesku po kořenech a jejich aktivnímu zalévání i
současným niterným prožitkům, které toto vše přebarvuje. Trauma,
vzpomínka, domov a láska mají mnoho vrstev a faset; ty nejhlubší,
nejbolestnější vrásy nesnesou přímé pojmenování, je potřeba je
vytáhnout na světlo tak, jak to dokáže báseň.
Publikovala dosud dvě básnické sbírky, druhá z nich s názvem Nejsi
ze Sudet? vyšla v roce 2019. V posledních dvou letech publikovala
mimo jiné na stránkách časopisů jako Host a Glosolália, nebo na
webech revue Prostor, Ravt anebo H7O. Její básně se objevily v
antologiích Pandezie a Toto je môj coming out a také v antologii
textů literární soutěže Vladimíra Vokolka 2023. S překladatelkou
Sylvou Ficovou společně přeložily texty Carol Ann Duffy, Emily
Dickinson, Amy Lowell a Gertrude Stein, které vyšly v antologii
Nebyla jen Sapfó. Štičková je aktivní členkou Asociace spisovatelů
a spoluzakladatelkou Asociace malých nakladatelů a knihkupců. Dále
působí na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, kde studuje
doktorát, ve kterém se věnuje literatuře v socioekonomických
souvislostech.
