Verše

Chvilka smutku (1) Už je po všem cestlo v poli stromy trávo paseky Není po všem srdce bolí kam jen běžet pro léky (2) Smutně zpíváš černá vráno v této noci nelze spát Zítra přijde těžké ráno zítra budem pohřbívat (3) Zapomenu cesto v poli stromy trávo paseky I když ještě srdce bolí nebude to navěky (4) Chvilka smutku do mých řádků usedla si tichounce Proč ta chvilka na počátku zdá se býti bez konce Poslední prázdniny Už končí doba her a všechny maliny jsou zralé Vím dobře, jak jsou zralé a že už nejsou moje Milostnou jejich červeň ještě cítím sládnout na rtech a v dlaních plát v chladnoucích ránech chodím trní posbírat na věčnou oplátku Už končí doba her a co začíná nevím Život si nenechá pohlédnout do očí hned sám musíš odstranit své vlčí mlhy Podoben jest život soše Spravedlnosti a na vahách jsem já A tak jdu do světa pravnučka slepé báby Ať jen mě vede sluch tam kde zní Píseň Milionů Však zdálky ještě doznívá ach ouvej přes ty lesy písnička zelená Už chápu proč se někdy říká Mohlo mi to srdce utrhnout Tak už se utrhni mé srdce ať konečně máš sílu k letu Je právě čas je srpen měsíc padajících hvězd Co říkala noc Že sychravým dnům otvíráme dveře a srdce holá jak podzimní keře že slunci přejem ať si zahýří a pokryje nám kůži puchýři Že chcem aby náš oheň zářil víc i přihodíme hrstku létavic a divíme se potom, že ten kámen zdusil náš vysoký a čistý plamen Že stesk jak trpké víno občas svírá v hrdle stest lučavka pro srdce hořem ztvrdlé stesk člověka jenž zdělil zlaté doly a přitom je tak sám jak hruška v poli Že krása života je touha po kráse jež v mlze jako pozdní hrozen houpá se že tíže života je touha po tíži která náš hrozen k zemi přiblíží Že dnešní noc už nikdy nepřestane bolet a že to značí zrát a přicházeti do let kdy chápeš všechno, co ti našeptala jedna z těch nocí v nichž jsi málo spala