Kniha se věnuje polozapomenuté osobnosti venkovského učitele
Jaroslava Petra (1862-1922), který se významně podílel na reformách
českého školství v období na přelomu 19. a 20. století a zároveň
byl činorodým kulturně-vzdělávacím, sociálním, osvětovým
pracovníkem.
Petr byl jedním z prvních pedagogů, kteří si uvědomovali význam
prostředí, v němž dítě vyrůstá a žije, na vývoj jeho osobnosti, a
tedy nutnost při výuce z toho prostředí vycházet. Byl naším
nejvýznamnějším představitelem tzv. pedagogického regionalismu a
napsal jednu z prvních učebnic prvouky. Zabýval se ale i dalšími
problémy specifickými pro venkovské školy. Byl zastáncem školy
volné a činné, jeho poznatky a učební metody mohou být učitelům
inspirací dodnes.
Značnou pozornost věnoval také literatuře pro děti a mládež. Psal
kritiky, recenze, sestavil seznam vhodné četby, inicioval vydávání
umělecky kvalitní literatury pro čtenáře tohoto věku.
Především to byl ale člověk pozitivně laděný, odvážný, společenský,
činorodý, se zájmem o vše, co se děje v jeho okolí, a s velkou
chutí toto dění ovlivňovat. Byl aktivním členem mnoha místních
spolků, od hasičského po divadelní, založil hasičský časopis Metuj,
vesnickou knihovnu, pořádat výstavy a vzdělávací přednášky pro
veřejnost. Na Policko přivedl mnoho umělců a literátů, s nimiž
podnikal i bujaré výpravy do horských hostinců.
Kniha je doplněna dobovými fotografiemi a ukázkami i reprodukcemi
dětských kreseb z Petrovy učebnice Prvouky, které nabízejí zajímavý
vhled do prostředí Nízké Srbské, Machova a krajiny kolem na přelomu
19. a 20. století.