Velké dějiny zemí Koruny české: Lékařství

Jako kabinet kuriozit může působit historie tak exaktní vědy, jakou je medicína. Lékaři 16. století doporučovali, aby strava odpovídala fyziologickému složení člověka, proto třeba cibule mohla šlechtice ohrozit. Smysl léčebných postupů osvícenských lékařů spočíval ve vyvolání projevů podobných nemoci, již bylo třeba léčit. Pouštění žilou se tak vžilo, že je pacienti vyžadovali jako prevenci ještě v dobách, kdy již vůči němu byli lékaři skeptičtí. Kouření bylo dobovou medicínou podporováno. Na druhou stranu stopy chirurgických zákroků nacházíme už v pravěku, prospěšnost lázeňských pobytů znal už raný novověk a první osvícenské vakcinace patří dodnes k největším objevům lékařské vědy. Nový svazek známé ediční řady líčí téma lékařství od prehistorie po současnost v širokém záběru, od diagnostiky, terapie, prevence, léků a technologií, přes vývoj vědeckých teorií, historii odborné literatury a zpracování vědeckých informací či budování institucí až po okrajové jevy typu „lidové“ medicíny, pověr a magie.