Věci, které jsem nevyhodil

Autor se v této knize zamýšlí nad věcmi nadčasovými, filozofickými… ale především nad věcmi všedními, samozřejmými, na které vzpomíná v souvislosti se smrtí obou rodičů. Činí to s nadhledem, ironií a humorem, nakolik lze o takových věcech jako umírání či smrt žertovat. A také s notnou dávkou vypravěčství. S láskou vzpomíná na matku, která zbožňovala hromadění věcí, a to nejen knih, ale i předmětů, nábytku či domácích doplňků. A nejednou se ho ptala: „Co s tím vším jednou budeš dělat?“ Příběhy se velmi dobře dají aplikovat na většinu reálií prostoru střední Evropy, v němž ve druhé polovině 20. století převládala totalitní forma moci. Co nám zůstane po smrti blízkého člověka? Jsou to předměty, vzpomínky, útržky vět? Vypravěč se probírá knihami a věcmi, které zde zanechala jeho matka a současně skládá její portrét, vzpomínku na silnou, zásadovou ženu, která se nikdy nevzdávala. Vyprávění o odcházení první poválečné generace, která měla žít báječný život ve svobodné zemi.