„Bojím se být po smrti sámů", píše autor v posledním textu této sbírky. Je to jeden z nejpůsobivějších veršů, které jsem kdy četl. Pavel píše a myslí tak, jak to má básník dělat: v obrazech, které jsou nabité emocemi, nikoliv proklamacemi. Cítím u něj spontánnost a uvolněnost řeči, která reaguje na pohyb života i světa. Dokáže počkat na klíčový okamžik: píše až potom, co zažije hluboké pohnutí, vztek nebo osvícení. Nebojí se zaznamenávat svůj vnitřní hlas ve chvíli, kdy dojde k čelní srážce s realitou. Tyto básně jsou rentgenovými snímky intenzivních pocitů a proměnlivých stavů mysli. Ve vizionářském úhrnu vyslovují pravdu o světě, která je působivější než jakákoli žurnalistická zpráva. Rimbaud řekl, že básník je vidoucí, ale je možné, že dnes už zní tato maxima jako otřepaná fráze. Ale když čtu básně Pavla Šuhájka, mám pocit, že tento „stav" nebo snad „proces" vidím v praxi. Jeho básně mne rázem vrací k vědomí základních kvalit, kterými by poezie měla oplývat. K imaginaci a vnitřnímu prožitku: „trolejbus se plní / přibývá / živočišného tepla / žhnou / reklamní nápisy a duchové ještě živých lidí / na zrnícím obraze". (z doslovu Jakuba Řeháka)
Byla pokušením, kterému nedokázal odolat… br br Když Sebastian Gallo zahlédl, jak ji ten chlap cpe do kufru, nemohl tomu uvěřit. Šlo o Jelenu Jeninu, jedinou dceru nejkrutějšího šéfa Bratvy v Chicagu. Bratva nenávidí celou Sebastianovu rodinu a jeho strýčka dokonce upálili zaživa. br br Měl Jelenu ponechat jejímu osudu, ale ona bojovala jako Valkýra – nádherná, divoká a nezlomná. Sebastian ji musel zachránit. A poté, co to mezi nimi velmi silně zajiskřilo, je mu jasné, že si ji musí také podmanit. br br Jelena je odhodlaná nepodrobit se žádnému muži. Na druhou stranu ji už ale nebaví být pěšákem v otcově hře. Zatímco jejich rodiny vedou nelítostný boj po celém městě, hýbou figurkami na šachovnici a přísahají si pomstu, Sebastian se rozhodne, že bude zápasit o její srdce a svobodu – ať to stojí, co to stojí. br Ví, že jsou si souzeni. br br A aby to dokázal, dotlačí ji až na hranici jejích možností.