Ptáčkovy básnické texty oslovily básníka Andreje Stankoviče a
zejména hudebníka a zpěváka Filipa Topola, který část jednoho z
nich, upravenou a doplněnou jeho bratrem Jáchymem - Sbohem a řetěz
- nazpíval. Tento písňový text dosáhl velké popularity. Ptáčkovo
básnické dílo patří k nepominutelným hodnotám české poezie
sedmdesátých let. To, že dosud nevyšlo tiskem, byl velký literární
dluh, který je nyní konečně splacen.
Básnická kniha je poslední dosud nevydanou edicí významného
literárního kritika a editora Jana Lopatky (1940-1993). Miroslav
Ptáček byl zcela neznámý mladý severočeský básník bez jakéhokoli
kontaktu s českou literární scénou či undergroundem. Patrně cestou
autem na Hrádeček se s ním zcela náhodně seznámil Václav Havel v
roce 1979. Ten vyzval Jana Lopatku k uspořádání samizdatové edice
Ptáčkových pozoruhodných básní, v lecčem připomínajících básně
Egona Bondyho, jehož ovšem Ptáček neznal a nikdy nečetl. Jan
Lopatka edici připravil v samizdatové Edici Expedice, ovšem téměř
celý náklad byl zabaven a zničen, zachovaly se pouze dva
strojopisné exempláře. Díky nim nyní vychází pozoruhodné Ptáčkovo
básnické dílo poprvé tiskem, doplněno zevrubnou ediční poznámkou
Jana Šulce a životopisným medailonem již zesnulého autora z pera
Evy Hrubé, doplněným obrazovou dokumentací.