Představte si krajinu pokrytou hlubokými lesy, z nichž vystupují výrazné vrcholy a strmé skály. Krajinu starodávnou, v níž líté boje sváděly mezi sebou české kmeny a zároveň chránily její poklady před vetřelci ze západu… Na tuto vcelku jednoduchou otázku nenajdeme úplně jednoznačnou odpověď, protože každý to „srdce“ vidí trochu jinde. Vlastně bychom mohli říci, že celé Slovácko je jedno velké a bohatstvím kulturních tradic žijící srdce Moravy.
DVACKADOBRA
Byl nádherný, starší a tajemný.
Věděla jsem, že máme problém, hned jak se naše oči setkaly.
Seznámili jsme se v kavárně můj první den v práci.
Usmál se, já uvnitř roztála... pak ochutnal moji kávu a vyhodil
ji.
Znovu, další den a další.
Tu kávu fakt nesnášel, a přesto se vracel.
Znala jsem jeho hru.
Říkal, že káva ode mě je smrt v hrnku.
Já jemu zas, že je dar ženám od Boha.
A nelhala jsem.
Pak jsme na sebe narazili mimo kavárnu – a tehdy to začalo být
zajímavé.
Už to nebyl uhlazený gentleman s dokonalými způsoby.
Pan Garcia ukázal svou temnější stránku, jeho touhy byly dravé a
nezkrotné.
Zažehl ve mně oheň.
Nemohli jsme si pomoct a bezhlavě se do sebe zamilovali.
Bylo to opojné.
Ale jeho démoni jsou temní, stejně jako ti moji.
Nevím, jestli to zvládneme, a vím, že mám jen dvě možnosti.
Odejít teď a zachránit se.
Nebo zůstat a doufat, že nás zachrání láska.
Volím druhou možnost.