Tvůrčí překlad ve výukovém procesu na polsko-českém příkladu

Svatba má být tím nejšťastnějším dnem v životě, ne dnem, kdy zjistíte, že váš nastávající je nevěrný zmetek. Při zoufalém útěku od oltáře mě zachytí silné ruce. Škoda, že patří úhlavnímu nepříteli mého ex – Oliveru Deubelovi. Je bohatý a mocný, tenhle muž je ztělesněný hřích. A nejvíc mě vytáčí, že je nejen arogantní a panovačný, ale i naprosto neodolatelný. Když se můj svatební skandál stane virálním hitem na internetu a mně navíc hrozí vyhoštění ze země, Oliver mi nabídne pomoc – pokud spolu zničíme mého bývalého snoubence, on mi pomůže získat vízum. Podmínka? Musím se k němu nastěhovat a předstírat, že jsme spolu. Nejradši bych se mu vysmála do obličeje, ale zjišťuji, jak krutý a nemilosrdný dokáže být. A tak se rozhodnu mu to oplatit tím, že mu udělám ze života peklo. Jenže on na to reaguje tím, že je… laskavý. Pomalu ale jistě se hranice mezi tím, co je skutečné, a tím, co je předstírané, stírají. Jenže Oliver není žádný Romeo a jen blázen by se do něj zamiloval. Bohužel se obávám, že tím bláznem budu možná já.