Představa poezie jako kulturně homogenního a čistě národního fenoménu není udržitelná a Jahan Ramazani, profesor anglické literatury na University of Virginia, ukazuje, že přeshraniční výměna a interkulturní vlivy patří mezi hlavní motory básnického vývoje ve dvacátém a jednadvacátém století. Nově pohlíží na širokou škálu básníků, od Eliota, Yeatse a Langstona Hughese po Elizabeth Bishopovou, Lornu Goodisonovou a Aghu Shahida Aliho, a odhaluje způsoby, jakými moderní a současná poezie v angličtině překračuje národní hranice, utváří básnická spojení a umožňuje dialog nejen mezi národy, ale na globální úrovni také mezi polokoulemi.
Když Genevieve Grimmové zemře matka, zůstane jí řada otázek, na něž nikdo nedokáže odpovědět – dokud neobdrží pozvánku do Encantry, prokleté vily v Itálii, zamrzlé v čase. Hříšně pohledný ale nepřátelský Rowin Silver se ji sice pokusí zahnat, ovšem Genevieve si dovnitř najde vlastní cestu… a brzy si uvědomí, jaká to byla chyba. Encantra je totiž zvráceným sídlem, v němž je Rowin se šesti svými sourozenci polapený ve smrtící hře, kterou musejí hrát pro potěšení krutého ďábla a jeho diváků. Přežít může jen jediný obyvatel domu a Genevieve nyní musí vyhrát, jinak zemře. br br Rowin ji varuje, že její jedinou šancí je zúčastnit se jako jeho manželka… takže musejí publikum přesvědčit, že jsou do sebe bláznivě zamilovaní. Genevieve je ochotná udělat cokoli, aby vyvázla živá, ale taky ví, že nemůže Rowinovi věřit a že ta spalující touha mezi nimi je falešná. br br Byl to přece sám Rowin, kdo ji naučil hlavní pravidlo Encantry… Nikdy, absolutně nikdy nevěř svému srdci.