Tramvaj života

Tramvaj života (Un tram per la vita, 2023) je italský válečný příběh zprostředkovávající svědectví dvanáctiletého chlapce Emanuela, dnes již čtyřiadevadesátiletého Emanuela Di Porto, o nacistické razii v římském ghettu 16. října 1943, kterou sám zažil a při které přišel o maminku. Je také připomínkou jednoho tisíce anonymních Židů, kteří byli v zapečetěných vlacích deportováni do koncentračního tábora v Osvětimi a kterých se na konci války vrátilo pouhých šestnáct. Tramvaj života je příběh o židovském chlapci, který přežil díky mamince a tramvaji, je příběhem o lásce, zázraku, pomoci a naději, je to příběh z válečného ghetta a Říma, otevřeného města. Kniha vznikla se sedmdesátiletým odstupem, a to díky zaujetí italské spisovatelky Tey Ranno, kterou Emanuelův příběh nadchl v televizním dokumentu natolik, že po něm začala pátrat. Jak sama v doslovu a v rozhovorech o svém impulzu o Emanuelovi Di Porto napsat román říká:
"Spousta zapečetěných vlaků plných Židů poslaných na smrt a tramvaj, která veze jedno dítě k životu…" Emanuele se zbeletrizování svého příběhu nebránil, jen si přál, aby jeho vyprávění a vyznění příběhu nebylo tragické, protože ho považuje za šťastný a krásný. A tak Tea Ranno na základě Emanuelových vzpomínek a dobových dokumentů vytvořila pohnutý příběh v nejtemnějším období fašisticko-nacistického Říma, příběh o židovském chlapci a jeho početné rodině žijící v domě v ulici Reginella v ghettu. Emanuelova tramvaj, která ho po tři dny před nacisty skrývá, je Noemovou archou uprostřed apokalypsy, je příkladem lidské solidarity a osobní statečnosti uprostřed válečné bídy a tragédie.