V éře utaženosti nastupuje ryzí nespoutanost! Nejhravější
autorka Čech, Moravy a Slezska je opět na scéně! Jaroslava Oválská
se nestydí a dští postpoetistické prskavky nepředvídatelných rýmů a
rýmisek (mámo /ti amo, prala len / paralen, revoluci / po
poluci,živý byl / v zemi hnil, hřebíky / vředíky, skřípe /v pípě…),
obnažuje jizvy (jsouc stará,s vysloužilými smysly / navěšenými
porůznu /na vytahané kůži jako / zmatnělé drahokamy) a nastoluje
lákavé výzvy (Buď družstva silnýmpředsedou / Ti nikdy nikam
nejedou).
Nevím, jak tyto verše vznikaly, zda se Oválské ženské já a Oválské
mužské já střídalo po verších, strofách či celých básních, jisté
je, že u toho obě já prožívala rozjuchanost, která dnes odevšad
mizí jak podzemní voda i permafrost.
Přihlížíme této rozjuchanosti, někdy dokonalé, jindy vůbec ne,
někdy s pochopením, jindy vůbec ne, ale když jsme trpěliví, cítíme,
jak se i hluboko v nás cosi rozjuchává, postupně se to osměleně
rozhopsává, a nakonec z nás přece jen vyjde tiché juch, pak cosi
praskne a v nás se teple rozlije čirá blaženost.
Everly vždycky věděla, že je jiná. Dcera kazatele, vychovaná v dusivém prostředí náboženského společenství, kde byla magie hříchem a její vlastní schopnosti zakázaným tajemstvím. Celý život poslouchala, potlačovala svou sílu, a přesto cítila, že v ní dřímá něco většího. Pronásledovaly ji zlé sny a vidiny, volaly ji neodbytné temné hlasy – a pak přišla chvíle, kdy se její život navždy změnil. Callum, pradávný démon, je osamělý lovec božstev odsouzený k věčnému putování světem a k boji proti silám, které by zničily celý svět. Po tisíce let čekal na svou jedinou osudovou ženu – na čarodějku, která se mu zjevovala ve snech a mohla změnit budoucnost. Když se jejich cesty konečně zkříží, není to náhoda. Je to osud. Brutální vražda, dům plný magie, tajemství ukrytá za zdmi a odhalení, která zpochybní všechno, co Everly dosud znala. Callum ví, že se v Everly skrývá moc, která by mohla zničit jeho nepřítele – a že cena za její využití bude zdrcující.