Deváťačka Ester je na první pohled obyčejná holka: Žije s tátou
a mámou, chtěla by jít na uměleckou školu a obdivuje spolužačku
Henrietu. Jenže brzy zjistíme, že nic není, jak se zdá: Ester ubíjí
kontrolující maminka, napjatá rodinná atmosféra i vlastní
nejistoty. Své strachy obrací proti sobě a "řešení" nachází v
sebepoškozování. Její rodiče dlouho nemají o ničem tušení, pohlcuje
je péče o nepříliš laskavého, ale nemohoucího dědečka i vlastní
vztahové potíže. Esterčiny bolesti tak zaznamená až její třídní
učitelka. I ta se snaží dívce najít účinnou a rychlou odbornou
pomoc, ačkoli sama se musí vypořádat s vlastními traumaty. Jak se
vlastně taková pomoc hledá? A přijde včas?
Zuzana Dostálová ve svém novém románu předestírá příběh jedné
rodiny hned z několika perspektiv. Ukazuje, že v každém zdánlivě
spokojeném domově přebývá ještě tichý nájemník, který dovede
spolehlivě rozleptat radost.
CHTĚLA JSEM SI ZÍSKAT PRINCOVO SRDCE… A SKONČILA JSEM S KRÁLEM. V touze usednout na světlozemský trůn jsem oživila dávného okřídleného vládce - a považovala jsem ho za přítele, dokud mě neobelhal a neuvěznil. Lorcan sice tvrdí, že mě drží v zajetí v zájmu mého vlastního bezpečí, ale zároveň mě evidentně považuje za svůj majetek. Vypadá to, že z toho pět set let dlouhého spánku pěkně blouzní. Možná jsme sice spojeni tím zatraceným myšlenkovým poutem, ale i tak jsme každý pánem svého vlastního osudu - a já hodlám ten svůj vést daleko od Nebeského království a proroctví, jimiž to místo oplývá… a hlavně daleko on něj. Rychle ale zjistím, že se před tímto panovačným mužem nedá tak snadno utéct. A upřímně, ani už si nejsem jistá, jestli utíkat chci.