Sborník textů, který držíte v ruce, zachycuje pomyslný šepot, jenž už několik staletí šveholí mezi východními tradicemi buddhismu a naslouchajícími českými adresáty. Avšak nejen to: vedle reflexe buddhismu v českých zemích od prvotního středověkého zájmu přes autory kolem poněkud bizarního časopisu Ruch filosofický až po rok 1989 se věnuje i neortodoxní buddhistické tradici bönu, šíření Dógenova zenového učení v Japonsku či blízkosti myšlenkové tradice buddhismu a uvažování Martina Heideggera. Cílem knihy tedy není podat systematický výklad určitých aspektů buddhistické tradice, ale představit toto učení ve spektru pestré, leč usměrněné polyfonie hlasů, kterými se buddhistická tradice šířila jak poblíž rodišť asijských "rodinných" příslušníků, tak během nekončící české, respektive evropské návštěvy. A stejně jako v případě hry na tichou poštu klade i tato kniha důraz na předěly, díky kterým o to lépe vyniknou skryté proudy v kontinuu.
DVACKADOBRA
Byl nádherný, starší a tajemný.
Věděla jsem, že máme problém, hned jak se naše oči setkaly.
Seznámili jsme se v kavárně můj první den v práci.
Usmál se, já uvnitř roztála... pak ochutnal moji kávu a vyhodil
ji.
Znovu, další den a další.
Tu kávu fakt nesnášel, a přesto se vracel.
Znala jsem jeho hru.
Říkal, že káva ode mě je smrt v hrnku.
Já jemu zas, že je dar ženám od Boha.
A nelhala jsem.
Pak jsme na sebe narazili mimo kavárnu – a tehdy to začalo být
zajímavé.
Už to nebyl uhlazený gentleman s dokonalými způsoby.
Pan Garcia ukázal svou temnější stránku, jeho touhy byly dravé a
nezkrotné.
Zažehl ve mně oheň.
Nemohli jsme si pomoct a bezhlavě se do sebe zamilovali.
Bylo to opojné.
Ale jeho démoni jsou temní, stejně jako ti moji.
Nevím, jestli to zvládneme, a vím, že mám jen dvě možnosti.
Odejít teď a zachránit se.
Nebo zůstat a doufat, že nás zachrání láska.
Volím druhou možnost.