"Starobylý vzácný text, po staletí ukrytý jako poklad nauky,
odhaluje tajemství, jak dobře žít, dobře umřít a dobře se znovu
narodit."
Soubor textů Velké vysvobození prostřednictvím naslouchání v
bardech, známější jako Tibetská kniha mrtvých, je považován za
jednu z nejvýznamnějších tibetských literárních a filosofických
písemností. Obsahuje detailní a přesvědčivé popisy posmrtného stavu
(bardo), doprovázené výkladem buddhistických meditací, které mohou
zcela proměnit dosavadní zkušenost našeho běžného denního života.
Kniha rovněž nabízí rady, jak umírajícím pomoci na jejich cestě, a
může být i inspirací k tomu, jak se vyrovnat s bolestnou ztrátou
blízkého člověka.
Na překladu spolupracovali významní současní mistři tibetského
buddhismu, včetně J.S. Dilgo Khjence Rinpočheho a J.S. dalajlamy,
jenž napsal úvodní filosofický komentář. Součástí knihy je také
rozsáhlý výkladový slovník a podrobný poznámkový aparát. Vzniklo
tak "výjimečné dílo", věrně reprodukující hluboké vhledy a záměry
původního textu.
DVACKADOBRA
Byl nádherný, starší a tajemný.
Věděla jsem, že máme problém, hned jak se naše oči setkaly.
Seznámili jsme se v kavárně můj první den v práci.
Usmál se, já uvnitř roztála... pak ochutnal moji kávu a vyhodil
ji.
Znovu, další den a další.
Tu kávu fakt nesnášel, a přesto se vracel.
Znala jsem jeho hru.
Říkal, že káva ode mě je smrt v hrnku.
Já jemu zas, že je dar ženám od Boha.
A nelhala jsem.
Pak jsme na sebe narazili mimo kavárnu – a tehdy to začalo být
zajímavé.
Už to nebyl uhlazený gentleman s dokonalými způsoby.
Pan Garcia ukázal svou temnější stránku, jeho touhy byly dravé a
nezkrotné.
Zažehl ve mně oheň.
Nemohli jsme si pomoct a bezhlavě se do sebe zamilovali.
Bylo to opojné.
Ale jeho démoni jsou temní, stejně jako ti moji.
Nevím, jestli to zvládneme, a vím, že mám jen dvě možnosti.
Odejít teď a zachránit se.
Nebo zůstat a doufat, že nás zachrání láska.
Volím druhou možnost.