Těším se, ale nepříjdu

Všude chleba o dvou kůrkách. Staré přísloví, jak už to tak přísloví umí, vypovídá o tom, že lidské radosti, starosti i strasti jsou ve všech zeměpisných šířkách vlastně stejné. I když se někdy zdá, že člověk chroustá samé staré patky, i tak probleskne slunce, teplo, vtip. A taková je i úsporná a sebeironická poezie Češky přesazené do Kanady. Její pohled je pronikavý, úsměv skeptický, chechtot trochu ďábelský, pointou je paradox. Typicky ženská logika, chtělo by se říct. Těší se, ale nepřijde. Je to jedno já se picnu ležím v jícnu spadla jsem ti do chřtánu na mysli ti vytanu je to jedno můžeš jet všechno jedno jeden jed