Americký teoretik a historik umění Jonathan Crary ve své práci primárně nezkoumá obrazy, ale konstrukci pozorovatele a subjektu a jejich historické proměny. Crary vyvrací tradiční výklad o zlomu mezi „starším“ a „novým“ modem reprezentace na konci 19. století, tedy o rozkolu malby a realistického zobrazení, kdy fotografii připadla role věrného obrazu světa. Archeologickým průzkumem myšlení o vidění ukazuje význam fyziologie a psychologie vnímání na začátku století a nových technik pozorování i masové vizuální zábavy (stereoskop, fenakistoskop). Vizualitu spojuje s procesy pozornosti a rozptýlení. Vizuální zkušenost moderny se tak rodí skrze nové formy subjektivity, komunikace, spotřeby a moci. Kniha z roku 1990 patří k základům teorie vizuální kultury. Inspirovala také teoretiky médií a kultury, filmovou či literární teorii a předjímala přístupy mediální archeologie i současné diskuse o ekonomii pozornosti.
Everly vždycky věděla, že je jiná. Dcera kazatele, vychovaná v dusivém prostředí náboženského společenství, kde byla magie hříchem a její vlastní schopnosti zakázaným tajemstvím. Celý život poslouchala, potlačovala svou sílu, a přesto cítila, že v ní dřímá něco většího. Pronásledovaly ji zlé sny a vidiny, volaly ji neodbytné temné hlasy – a pak přišla chvíle, kdy se její život navždy změnil. Callum, pradávný démon, je osamělý lovec božstev odsouzený k věčnému putování světem a k boji proti silám, které by zničily celý svět. Po tisíce let čekal na svou jedinou osudovou ženu – na čarodějku, která se mu zjevovala ve snech a mohla změnit budoucnost. Když se jejich cesty konečně zkříží, není to náhoda. Je to osud. Brutální vražda, dům plný magie, tajemství ukrytá za zdmi a odhalení, která zpochybní všechno, co Everly dosud znala. Callum ví, že se v Everly skrývá moc, která by mohla zničit jeho nepřítele – a že cena za její využití bude zdrcující.