Buďte teď pěkně potichu, protože tatínek vám dnes začne vyprávět své paměti. Věříme, že mnozí z vás při poslechu zamyšleně vykřiknou: To byl ale mumin! Nebo: Toto je opravdový život! Než potkal maminku, než měl rodinu, žil tatínek život plný dobrodružství. Svůj příběh však dosud nikdy nevyprávěl. Nyní si tatínek uprostřed léta uhnal pořádné nachlazení a to je ideální čas vzpomenout si na hrdinské skutky svého mládí, které z něj udělaly výjimečného mumina, jakým je. Ve svých pozoruhodných pamětech, které tatínek napsal pro potěšení svého syna muminka a jeho přátel, popisuje svůj život od dob, kdy byl ponechán v papírové tašce na prahu muminího sirotčince, až po den, kdy utekl, aby poznal svět, a měl to štěstí, že se setkal s maminkou. Nyní, jako otec od rodiny a majitel domu se ohlíží zpět za svým bouřlivým mládím, které se vám chystá vylíčit. Pero určené k zápis memoárů se mu váhavě chvěje v tlapce.
CHTĚLA JSEM SI ZÍSKAT PRINCOVO SRDCE… A SKONČILA JSEM S KRÁLEM. V touze usednout na světlozemský trůn jsem oživila dávného okřídleného vládce - a považovala jsem ho za přítele, dokud mě neobelhal a neuvěznil. Lorcan sice tvrdí, že mě drží v zajetí v zájmu mého vlastního bezpečí, ale zároveň mě evidentně považuje za svůj majetek. Vypadá to, že z toho pět set let dlouhého spánku pěkně blouzní. Možná jsme sice spojeni tím zatraceným myšlenkovým poutem, ale i tak jsme každý pánem svého vlastního osudu - a já hodlám ten svůj vést daleko od Nebeského království a proroctví, jimiž to místo oplývá… a hlavně daleko on něj. Rychle ale zjistím, že se před tímto panovačným mužem nedá tak snadno utéct. A upřímně, ani už si nejsem jistá, jestli utíkat chci.