Co tvoří středověká cestopisná vyprávění? Jaké stylizace, masky
a motivy používají vypravěči cestopisů? Kdo a jak četl, opisoval a
upravoval rukopisně dochované cestopisné příběhy? Jaké místo v
evropském kontextu mají tato vyprávění vytvořená v českých
zemích?
Kniha popisuje literární nástroje a motivy formující cestopisné
příběhy, věnuje se rukopisným tradicím a sleduje cesty, jimiž se
rukopisy ubíraly do písařských dílen a knihoven. Namísto čtení
cestopisů jako zdroje informací o dobové cestovatelské praxi se
soustředí na významy spojené s díly samotnými, na jejich literární
struktury a na materiální podoby, v nichž se tyto texty
dochovaly.
Kniha se odklání od dřívějšího důrazu na cestopisná vyprávění,
která vznikla v prostoru středověkých českých zemí, a ukazuje
lokální tvorbu jako součást celoevropsky rozšířené latinské a
překladové literatury.
DVACKADOBRA
Byl nádherný, starší a tajemný.
Věděla jsem, že máme problém, hned jak se naše oči setkaly.
Seznámili jsme se v kavárně můj první den v práci.
Usmál se, já uvnitř roztála... pak ochutnal moji kávu a vyhodil
ji.
Znovu, další den a další.
Tu kávu fakt nesnášel, a přesto se vracel.
Znala jsem jeho hru.
Říkal, že káva ode mě je smrt v hrnku.
Já jemu zas, že je dar ženám od Boha.
A nelhala jsem.
Pak jsme na sebe narazili mimo kavárnu – a tehdy to začalo být
zajímavé.
Už to nebyl uhlazený gentleman s dokonalými způsoby.
Pan Garcia ukázal svou temnější stránku, jeho touhy byly dravé a
nezkrotné.
Zažehl ve mně oheň.
Nemohli jsme si pomoct a bezhlavě se do sebe zamilovali.
Bylo to opojné.
Ale jeho démoni jsou temní, stejně jako ti moji.
Nevím, jestli to zvládneme, a vím, že mám jen dvě možnosti.
Odejít teď a zachránit se.
Nebo zůstat a doufat, že nás zachrání láska.
Volím druhou možnost.