Povídky jednoho z nejlepších kubánských exilových prozaiků
klamou tělem. Místy až klasický střih často praská ve švech pod
náporem krutých a silných vášní, které zmítají jejich postavami.
Jeden z nejlepších kubánských exilových spisovatelů směl na Kubě
uveřejnit pouze jedinou povídku - v patnácti letech. Těžký život se
odrazil i na jeho psaní. Aby sám nezešílel, musel je usměrnit do
strohé formy. Přesto se najde málo autorů, kteří v sobě dokázali
najít tolik pochopení pro narušené lidi.
Carlos Victoria (1950, Camagu?ey-2007, Miami), jeden z
nejvýraznějších prozaiků kubánského exilu z takzvané generace
Mariel (podle přístavu, přes ktery v roce 1980 opustilo ostrov 125
000 lidí). Je autorem tří románů a tří povídkových souborů.