Hana Zagorová - Srdečně / Nejkrásnější šansony 1968–2018 / 2LP gatefold 140 g Nová kompilace, jedinečná zpěvačka, mimořádný repertoár. Hana Zagorová je obdivována pro mnohobarevnou kvalitu písňového odkazu – a její šansony jsou v tom seznamu opravdu vysoko. Od konce šedesátých let zaujala zprvu beatovým provedením balad s výbornými texty pro dramatickým talentem obdařenou zpěvačku a herečku. Této nejednoduché kategorii populární hudby zůstala věrná po celých více než pět tvůrčích dekád. Melodie K. Svobody, J. Wykrenta či J. Zmožka, ale také O. Brzobohatého nebo Radůzy byly posíleny vlastními verši či pečlivým výběrem těch od Z. Rytíře, P. Žáka, P. Vrby nebo M. Horáčka. Potřebně procítěně i důvěryhodně civilně oslovovala věrné publikum, prožívající s ní skladby o láskách, radostech, starostech, střetnutích, rozchodech či vzpomínkách. Z ostravského rozhlasového debutu se po dlouhé pražské spolupráci s K. Vágnerem přesunula do studia Vyžlovka D. Hádla, kde vznikaly její nejnovější písně. Hana Zagorová nevládla temným altem frankofonního šansonového typu, ale dokázala – bez vyumělkovanosti či přehnané exprese – předávat silné pocity a pro ni typickou laskavost. Celkem 20 skladeb, vybraných Lubošem Křížem na tuto kompilaci, je toho dokonalým důkazem. Tracklist: LP1 Hany (Honey) / Obraz smutný slečny / Mrtvá láska / On je někdo (You´re a Lady) / Kapky / Líto, je mi líto (Vendo tutto) / Mys dobrých nadějí / Vím málo (She´s Always a Woman) / Sláva je bál (Niech žyje bal) / Rozhovor v tichu LP2 Beránek (Zabavki Pana Boga) / Každý jednou zaplatí / Krev a šroubky / Adieu (L'adieu) / Zítra se zvedne vítr (Vivre en toi) / Už nemám křídla (Je ne suis qu´une chanson) / Anděl strážný / Tygr z hotelu / Možná jsem zakletá (Plus je pense a toi) / Cizí (U-Turn – Lili)
CHTĚLA JSEM SI ZÍSKAT PRINCOVO SRDCE… A SKONČILA JSEM S KRÁLEM. V touze usednout na světlozemský trůn jsem oživila dávného okřídleného vládce - a považovala jsem ho za přítele, dokud mě neobelhal a neuvěznil. Lorcan sice tvrdí, že mě drží v zajetí v zájmu mého vlastního bezpečí, ale zároveň mě evidentně považuje za svůj majetek. Vypadá to, že z toho pět set let dlouhého spánku pěkně blouzní. Možná jsme sice spojeni tím zatraceným myšlenkovým poutem, ale i tak jsme každý pánem svého vlastního osudu - a já hodlám ten svůj vést daleko od Nebeského království a proroctví, jimiž to místo oplývá… a hlavně daleko on něj. Rychle ale zjistím, že se před tímto panovačným mužem nedá tak snadno utéct. A upřímně, ani už si nejsem jistá, jestli utíkat chci.