Kniha Briana Mortona, která vyšla v Británii již v druhém vydání a byla velmi pozitivně přijata čtenáři i recenzenty, zpracovává čtivým, ale zároveň poučeným způsobem život a dílo skladatele a klavíristy Dmitrije Šostakoviče, který sehrál zásadní roli ve vývoji evropské hudby a hudební kultury minulého století. Domácí čtenář a zájemce o hudbu nemá v současné době k dispozici žádnou obdobnou publikaci, která by nezaujatým a kompetentním způsobem pojednala nejen o skladateli samotném, ale i o složitostech vývoje hudební kultury komunistickou ideologií deformované části Evropy. Vychází k 50. výročí skladatelova úmrtí. Spojitost mezi životem a dílem – a ještě víc mezi životem a dobou – je i v tom nejpoklidnějším životě nanejvýš ošemetná. Šostakovič se paradigmatům vymyká víc než většina ostatních tvůrčích géniů. Jeho genialita dozrála hodně předčasně a vlivy, jež na něj působily, překonal s neobyčejnou rychlostí a sebejistotou. Okolnosti jeho života byly natolik zvláštní a extrémní, že se jeho dílo nesmělo vyvíjet přirozenou cestou, a nerozhodovala o něm prostě jen společnost v jeho vlasti a zahraničí, nýbrž podléhalo bizarní nevypočitatelnosti. – Brian Morton
CHTĚLA JSEM SI ZÍSKAT PRINCOVO SRDCE… A SKONČILA JSEM S KRÁLEM. V touze usednout na světlozemský trůn jsem oživila dávného okřídleného vládce - a považovala jsem ho za přítele, dokud mě neobelhal a neuvěznil. Lorcan sice tvrdí, že mě drží v zajetí v zájmu mého vlastního bezpečí, ale zároveň mě evidentně považuje za svůj majetek. Vypadá to, že z toho pět set let dlouhého spánku pěkně blouzní. Možná jsme sice spojeni tím zatraceným myšlenkovým poutem, ale i tak jsme každý pánem svého vlastního osudu - a já hodlám ten svůj vést daleko od Nebeského království a proroctví, jimiž to místo oplývá… a hlavně daleko on něj. Rychle ale zjistím, že se před tímto panovačným mužem nedá tak snadno utéct. A upřímně, ani už si nejsem jistá, jestli utíkat chci.