317 sonetů Franceska Petrarky je významnou součástí Zpěvníku (Il
Canzoniere) italského básníka, ovlivněného tradicí provensálských
trubadúrů, od nichž převzal kult lásky k vysněné bytosti a záslužné
služby dámě. Franceskova paní Laura žijící v Avignonu je vdaná a má
děti, básník ji však adoruje a v množství variant zpracovává
oboustranný vztah, který vyústí roku 1348 po vypuknutí moru v
milenčinu smrt. Takto končí první část Zpěvníku: 227 sonetů a menší
počet kancon, sestin, ballat a madrigalů). Druhá část Zpěvníku,
nazvaná Po smrti paní Laury, obnáší kromě kancon, madrigalů aj. 90
sonetů. Zde již básník oplakává idol pozemské ženské krásy, ale
zároveň šťastnou nebešťanku, s níž se vídá ve snách.
Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky