V dnešní době zaznamenáváme obrovský zájem o stoicismus, ale přestože je Seneca označován za „nejpřesvědčivějšího a nejelegantnějšího ze stoických spisovatelů“, nikdo dosud nenapsal knihu, v níž by jeho učení přiblížil běžnému čtenáři. Doufám, že moje kniha tuto mezeru zaplní a osvětlí vám jeho filosofii. Možná že tato kniha ukojí zvědavost některých čtenářů, již se o Senekovu filosofii zajímají. Mezi stoiky Seneca vyniká hlubokým psychologickým vhledem do lidské povahy, ctižádosti i obav. Jako první učenec západního světa důkladně zkoumal psychologii konzumerismu. Výrazně přispěl i k pochopení emocí a hněvu a jeho myšlenky si uchovaly platnost dodnes. Krátce řečeno, Seneca nebyl akademický teoretik, nýbrž člověk, který to ve skutečnosti „všechno zažil“ – ty nejlepší i ty nejhorší stránky lidské povahy.[i] To, o čem psal, znal z první ruky a měl jedinečnou schopnost porozumět vnitřní, psychické motivaci lidí. Právě to z něj činí po dvou tisících letech nedocenitelného průvodce i pro moderního čtenáře. Senekova doba je tedy i naší dobou. Seneca je naším současníkem a my s ním sdílíme jeho nejhlubší obavy.
CHTĚLA JSEM SI ZÍSKAT PRINCOVO SRDCE… A SKONČILA JSEM S KRÁLEM. V touze usednout na světlozemský trůn jsem oživila dávného okřídleného vládce - a považovala jsem ho za přítele, dokud mě neobelhal a neuvěznil. Lorcan sice tvrdí, že mě drží v zajetí v zájmu mého vlastního bezpečí, ale zároveň mě evidentně považuje za svůj majetek. Vypadá to, že z toho pět set let dlouhého spánku pěkně blouzní. Možná jsme sice spojeni tím zatraceným myšlenkovým poutem, ale i tak jsme každý pánem svého vlastního osudu - a já hodlám ten svůj vést daleko od Nebeského království a proroctví, jimiž to místo oplývá… a hlavně daleko on něj. Rychle ale zjistím, že se před tímto panovačným mužem nedá tak snadno utéct. A upřímně, ani už si nejsem jistá, jestli utíkat chci.