To sny tvoří svět, praví čínský autor Čang Sien-ming ve své
knize Snář mého cvrčka, která je však více než záznamem jeho
vlastních snů. Snové vyprávění používá i k otevření našeho
podvědomého světa, k zmírnění vnitřních hrůz, i k pokusu o
specifickou duchovní očistu. Buduje a spřádá jedinečný fantaskní
prostor, kam může utéct duše zkroušená a strádající. Předmětem
těchto jeho pokusů je tak svět pomyslný, na hony vzdálený
skutečnosti, nebo od ní zcela oddělený - je to stín a přízrak světa
reálného, svět surreality. Dělá to však v přesvědčení, že právě
tento svět přináší mnohem víc podnětů a sdělení než svět skutečný.
Tyto informace se nám odkrývají prostřednictvím dlouhé řady
asociací - oživováním osobních životních zkušeností, vzpomínek,
objevováním netušených zásob vědomostí, všemocné
představivosti.
Literární průzkum snů a nevědomí autor vede hlouběji a dále, než
bylo kdy běžné. Z jeho snů stal samostatný tvůrčí akt, z
halucinační materie klasické literární dílo. Sny - to jest nevědomí
- vědomě pojal jako předmět literatury a svůj postup začal nazývat
"snové vyprávění". Také proto budou mít různí čtenáři při setkání s
jeho dílem různé, dokonce protichůdné pocity. V tom ovšem spočívá
jedinečné kouzlo literatury a všeobecně umění iluze.