Smalandské temno je rozsáhlý grafický román, jehož hlavní postavou je švédský autor komiksu, homosexuál fascinovaný italským fašismem, který je zmítaný mezi nesobeckou empatií a sklonem k násilí. Henrik Bromander ve svém epickém díle posouvá hranice toho, čím může komiks být. Temnota Smalandu je oslavou léčivé síly tvořivosti i znepokojivou diagnózou současnosti přímo ze severní Evropy, kde se politický vítr stále více ochlazuje. Smalandské temno bylo předními švédskými novinami Göteborgs-Posten vyhlášena knihou roku 2012, v roce 2013 získala cenu Švédské asociace komiksu za nejlepší švédský komiks a roku 2014 uvedlo Regionteatern Blekinge Kronoberg stejnojmennou inscenaci na motivy knihy. Polské vydání získalo cenu týdeníku Polityka za nejlepší komiks roku 2021. Temný příběh o brutalitě třídní společnosti. Kristina Lindquist, Dagens Nyheter Brilantní. Díky realistické syrovosti je „Temnota...“ stále šokujícím způsobem aktuální a psychologicky vyčerpávající četbou. Christoffer Röstlund Jonsson, Aftonbladet Konečně grafický román, který tak nemilosrdně zobrazuje společnost, v níž žijeme. Agnes Arpi, Göteborgs-Posten Bromanderovo Smalandské temno by měla být zařazena do středoškolských osnov o demokracii. To je jedno z nejpříznivějších hodnocení, které ode mě může něčí román dostat. Ivar Andersen, Arbetaren Henrik Bromander se narodil v roce 1982 a žije ve švédském Malmö. Je spisovatelem, dramatikem a komiksový výtvarníkem. Jeho první kniha vyšla v roce 2005 a od té doby jich vydal přes 20.
Sebastian St. James potřeboval srazit hřebínek, a tak jsem s ním vyběhla. Ale jemu se to líbilo. Než jsem se nadála, už jsem měla šaty vyhrnuté až ke krku. Evidentně se mnou chtěl taky zacvičit. Tahle akce tedy vůbec nedopadla podle mých představ. Oba jsme si odsouhlasili, že se rozejdeme jako dospělí. Pěkně bez závazků. Až na to, že jsem nemohla vystát, že tak snadno odešel. Takže jsem se se svým zklamáním poprala jako rozumná žena. Navštívila jsem jednu z jeho autogramiád a chrstla mu kávu do tváře. Pak jsem sebou praštila o zem, když jsem se snažila utéct jeho ochrance. Než jsem se nadála, vzpamatovávala jsem se v Sebastianově domě. Pak mi nabídl práci, a sice abych mu hlídala kočku a zůstala v jeho paláci. Přála bych si říct, že jsem ho poslala někam. Ale práci jsem potřebovala víc, než jsem si byla ochotná připustit. Takže teď bydlím s nechutně pohledným spolubydlícím, kterého bych chtěla uškrtit a zároveň si ho osedlat. Ale není se čeho bát. Nemá „čas na vztahy“. Kdepak. Jen trucuje, mračí se a poroučí mi. Ovšem to bych nebyla já, kdyby se všechno nezkomplikovalo. Jsem těhotná. Možná se zeptáte, kdo je otec? Trochu vám napovím. To dítě se nejspíš narodí s roztomilými růžky a vidlemi.