Kniha „Slovní humor Vlasty Buriana ve filmu“ je pokusem zmapovat Burianovu práci s jazykem, která vedle pohybových, pěveckých, tanečních, improvizačních a imitátorských schopností představuje nejvýraznější rys jeho uměleckého profilu. Jejím obsahem je sonda do hlubin slovního humoru krále komiků v éře zvukového filmu v období 1930-1943. Z logických důvodů opomíjí čtyři Burianovy němé filmy z let 1923-1927, a stejně tak ponechává stranou jeho podíl na filmové produkci po komunistickém puči v únoru 1948. Publikace si nemůže klást za cíl zpracovat dané téma komplexně – už proto, že výběr ukázek zůstává výhradně na autorovi. Jeho nespornou výhodou při práci byla skutečnost, že se slovnímu humoru literárně i scénicky věnuje více než čtyřicet let.
CHTĚLA JSEM SI ZÍSKAT PRINCOVO SRDCE… A SKONČILA JSEM S KRÁLEM. V touze usednout na světlozemský trůn jsem oživila dávného okřídleného vládce - a považovala jsem ho za přítele, dokud mě neobelhal a neuvěznil. Lorcan sice tvrdí, že mě drží v zajetí v zájmu mého vlastního bezpečí, ale zároveň mě evidentně považuje za svůj majetek. Vypadá to, že z toho pět set let dlouhého spánku pěkně blouzní. Možná jsme sice spojeni tím zatraceným myšlenkovým poutem, ale i tak jsme každý pánem svého vlastního osudu - a já hodlám ten svůj vést daleko od Nebeského království a proroctví, jimiž to místo oplývá… a hlavně daleko on něj. Rychle ale zjistím, že se před tímto panovačným mužem nedá tak snadno utéct. A upřímně, ani už si nejsem jistá, jestli utíkat chci.