Básnická sbírka Skála Vratanka navazuje na autorovu lyrickoepickou prvotinu Nové pověsti (2018), jejíž metodu uchopení světa skrze mýtus rozvíjí v sedmi vzájemně souvztažných básnických skladbách (Joyceův stůl, Benátský chodec, Muž z břečťanu, Proměna neznámého samotáře, Pandořina hrací skříňka, Zah-Zauf, Nezapomenutelný Pimperling), zachycujících historii i budoucnost v okamžicích jejich nekonečného setkávání v mrtvém bodě, kterému se říká současnost.
Robert Wudy (nar. 13. dubna 1977 v Praze) vydal básnickou sbírku Nové pověsti (Pavel Mervart, 2018) ilustrovanou výtvarnicí Janou Štěpánovou. Společně s Bělou Janoštíkovou a Marií Šťastnou básnicky doprovodil Katalog Seasons šperkaře a výtvarníka Hanuše Lamra (2018). Je zastoupen v ročence Nejlepší české básně 2019. Žije v Praze.
CHTĚLA JSEM SI ZÍSKAT PRINCOVO SRDCE… A SKONČILA JSEM S KRÁLEM. V touze usednout na světlozemský trůn jsem oživila dávného okřídleného vládce - a považovala jsem ho za přítele, dokud mě neobelhal a neuvěznil. Lorcan sice tvrdí, že mě drží v zajetí v zájmu mého vlastního bezpečí, ale zároveň mě evidentně považuje za svůj majetek. Vypadá to, že z toho pět set let dlouhého spánku pěkně blouzní. Možná jsme sice spojeni tím zatraceným myšlenkovým poutem, ale i tak jsme každý pánem svého vlastního osudu - a já hodlám ten svůj vést daleko od Nebeského království a proroctví, jimiž to místo oplývá… a hlavně daleko on něj. Rychle ale zjistím, že se před tímto panovačným mužem nedá tak snadno utéct. A upřímně, ani už si nejsem jistá, jestli utíkat chci.