Situace poezie

Francouzská básnířka aspisovatelka Raissa Maritainová (1883–1960) se zabývala otázkami poezie aumění ijednotlivými tvůrčími výkony vdůležité části svého esejistického díla. Její manžel filosof Jacques Maritain (1882–1973) sám nebyl básník, ale poezie aumění tvořily důležitou součást jeho života ajeho teorie umění patří knejoriginálnějším částem jeho filosofického díla. Maritainovi se také přátelili sřadou vynikajících básníků, spisovatelů, malířů či hudebních skladatelů, očemž podává svědectví Raissa Maritainová vknize Velká přátelství (česky Praha, Triáda 2012). Kniha Situace poezie obsahuje dvě eseje od Raissy Maritainové: veseji Smysl ajeho absence vpoezii se věnuje otázce, co je básnický smysl ajakým způsobem je do něj integrován logický smysl (J. Maritain se otento esej bude opírat vpasážích věnovaných básnickému alogickému smyslu vknize Tvůrčí intuice vumění apoezii, 1953), esej Magie, poezie amystika se, jak sám název napovídá, věnuje vztahu poezie amagie, ale je také příspěvkem do dobové diskuse ovztahu poezie amystiky. Dvě eseje od Jacquesa Maritaina – Poetické poznání aZkušenost básníka – načrtávají definici krásných umění jako vztahu umění apoezie, přičemž umění je chápáno jako jakési „tělo“ uměleckého díla apoezie jako jeho „duše“. Zásadním pro utváření této teorie byl přínos Jeana Cocteaua, který mezi lety 1923–1928 sMaritainem úzce spolupracoval (plodem spolupráce je Cocteauův Dopis Jacquesovi Maritainovi aMaritainova Odpověď Jeanu Cocteauovi). Poetická zkušenost či poetický smysl je základem umělecké tvorby, podle Maritaina jde ozvláštní druh poznání, jehož cílem není poznat, ale tvořit. Toto poznání není vyjádřitelné videjích asoudech, je to spíš zkušenost než poznání – zkušenost věcí vnás anás vnich, ato zkušenost tvůrčí, protože se chce vyjádřit aje vyjádřitelná jen vdíle. Toto poznání nepředchází tvůrčí činnost ani není jejím předpokladem, ale je hluboce vní, soupodstatné spohybem kdílu. Maritainova definice díla na základě básnického smyslu, intuice či inspirace, která se probouzí vkontaktu subjektivity umělce svěcmi, je dostatečně volná, pružná, aby se dala aplikovat na všechny oblasti umění, jak dokládá pozdější rozpracování této teorie vTvůrčí intuici vumění apoezii. Klára Jirsová