Nestává se příliš často, že by knižní debut mladého básníka představovala epická skladba. Severní kříž Jany M. Bauerové ukazuje na mimořádný talent mladé autorky, která nezapře, že vedle poezie píše i prózu. Děj poemy Severní kříž se odehrává ve Finsku. Sledujeme v něm mladého muže – Miku – v jeho osobním zápase mezi silami dobra a zla. Skladba odkazuje k archetypálním lidským situacím a pozoruhodným způsobem oživuje dědictví české básnické tradice, zejména epických skladeb Julia Zeyera, jejichž hodnotový, myšlenkový i tvárný impuls přetavuje do jazyka srozumitelného mladému čtenáři začátku 21. století. Sbírku doprovází doslov Františky Jirousové.
CHTĚLA JSEM SI ZÍSKAT PRINCOVO SRDCE… A SKONČILA JSEM S KRÁLEM. V touze usednout na světlozemský trůn jsem oživila dávného okřídleného vládce - a považovala jsem ho za přítele, dokud mě neobelhal a neuvěznil. Lorcan sice tvrdí, že mě drží v zajetí v zájmu mého vlastního bezpečí, ale zároveň mě evidentně považuje za svůj majetek. Vypadá to, že z toho pět set let dlouhého spánku pěkně blouzní. Možná jsme sice spojeni tím zatraceným myšlenkovým poutem, ale i tak jsme každý pánem svého vlastního osudu - a já hodlám ten svůj vést daleko od Nebeského království a proroctví, jimiž to místo oplývá… a hlavně daleko on něj. Rychle ale zjistím, že se před tímto panovačným mužem nedá tak snadno utéct. A upřímně, ani už si nejsem jistá, jestli utíkat chci.