Čemu věřit ve světě, který svým obyvatelům nabízí záplavu informací, názorů a postojů? Disponuje školní vzdělávání nástroji, které umožní se v této záplavě vyznat? Pomůže používání zdravého rozumu v boji proti dezinformacím? A nejsou metafory záplavy a boje použité v předchozích větách jazykovým prostředkem, který posouvá smysl celého sdělení od racionality směrem k emocionalitě? Společnost 21. století se musí vyrovnat s mnoha nástrahami. Jednou z nich je přesycení informacemi, ve kterých se laik téměř nemá šanci vyznat – zároveň je však každý postaven nejen před možnost, ale spíše povinnost vybrat si názorové stanovisko. Ve veřejné diskusi proto často dochází ke zjednodušování, komplexní témata jsou redukována na jednoduché teze a důkladnou analýzu nahrazuje dovětek tl;dr. Too long; didn’t read – příliš dlouhé; nečetl*a jsem. Esej se zabývá otázkou vztahu vzdělávání a hodnot, přičemž na příkladech práce s literárními texty zkoumá, jak rozvíjet porozumění, analytické dovednosti a ochotu vyhýbat se jednoduchým vysvětlením složitých témat.
DVACKADOBRA
Ve světě Adriana Terranovy je zakázáno několik věcí.
Nesmíte ho zpochybňovat. Nesmíte ho vyzývat. Nesmíte ho oslovit
křestním jménem. A rozhodně mu nesmíte odporovat před všemi
zaměstnanci.
Tedy pokud nejste já.
Ráda bych řekla, že jsem se mu postavila a odešla bez úhony, ale to
bych lhala.
Nejdřív zařídil, aby mě vyhodili z práce, o kterou jsem si nemohla
dovolit přijít. Pak zajistil, že jediná pozice ve městě, jež jsem
mohla získat, bylo místo jeho osobní asistentky.
Svoji kancelář vede železnou pěstí a ledovým pohledem. Každý den v
jeho přítomnosti je zamračený a nevrlý. Každý okamžik je zkouška,
kdy čeká, že neuspěju, ale vždycky ho s radostí zklamu.
Říká se, že se mu nedá zavděčit. Že se nikdy neusmívá. No, před
výzvami neutíkám. Většinou jim jdu naopak v ústrety. Třeba když
jsem na služebních cestách tak vyděšená, že se během turbulencí
nechtíc dotknu jeho rozkroku. Nebo skončím napůl nahá v jeho
hotelovém pokoji. Ale jednu věc vím jistě. Bez ohledu na to,
kolikrát se musím dívat na jeho proklatě sexy zadek, mě to nezlomí.
A o nějakém ohýbání nemůže být ani řeč.