Sbírání borůvek je křehká, tmavofialová novela o mezigenerační lásce a přijetí strachu z vlastní smrtelnosti. V roztříštěné kompozici sleduje vztah úzkostlivé babičky a její životem překypující vnučky Saši, která by často raději žila v klučičím těle. Útěchu před nepochopením a útlakem ze strany dospělých nachází Saša v přítmí babiččina bytu, kde na stěnách ožívají siluety drobných děvčátek, potřeštěných rybářů, medvědů a hlubokých oravských lesů. Co se však stane, když babička onemocní a ani sebevíc lásky ji nedokáže zachránit?
CHTĚLA JSEM SI ZÍSKAT PRINCOVO SRDCE… A SKONČILA JSEM S KRÁLEM. V touze usednout na světlozemský trůn jsem oživila dávného okřídleného vládce - a považovala jsem ho za přítele, dokud mě neobelhal a neuvěznil. Lorcan sice tvrdí, že mě drží v zajetí v zájmu mého vlastního bezpečí, ale zároveň mě evidentně považuje za svůj majetek. Vypadá to, že z toho pět set let dlouhého spánku pěkně blouzní. Možná jsme sice spojeni tím zatraceným myšlenkovým poutem, ale i tak jsme každý pánem svého vlastního osudu - a já hodlám ten svůj vést daleko od Nebeského království a proroctví, jimiž to místo oplývá… a hlavně daleko on něj. Rychle ale zjistím, že se před tímto panovačným mužem nedá tak snadno utéct. A upřímně, ani už si nejsem jistá, jestli utíkat chci.