Jedna z nejslavnějších dětských knížek vypráví o pašíkovi Wilburovi, kterého kamarádi zachrání před nejhorším. Wilbur se narodil jako nedochůdče – je příliš malý, a tak ho chtějí zabít. Tomu naštěstí zabrání holčička Fern, která se o něj začne starat a bere ho všude s sebou. Později se Wilbur dostane na statek pana Zuckermana. V jeho stodole se mu moc líbí a brzy se spřátelí s ovcemi, husou i mírně nerudným krysákem Templetonem. Dny příjemně plynou, Fern ho sem často chodí navštěvovat. Pak ovšem Wilbur zjistí, že ho statkář vykrmuje proto, aby ho na podzim porazil. Naštěstí zrovna v tu chvíli potkává další šikovnou kamarádku – pavoučici Šarlotu – a ta mu slíbí, že nedopustí, aby se mu něco stalo. A tak začíná velkolepý příběh o opravdovém přátelství, během nějž Šarlota převeze statkáře i všechny ostatní a díky své moudrosti a odvaze nakonec skutečně zabrání tomu, aby Wilbura zabili. Přečtěte si dojemné vyprávění, které uchvátilo mnoho generací dětí po celém světě. Ponořte se do světa zvířat a zjistěte, že jste se možná v mnohém mýlili a že pavouci jsou o dost sympatičtější, než jste si mysleli…
Sebastian St. James potřeboval srazit hřebínek, a tak jsem s ním vyběhla. Ale jemu se to líbilo. Než jsem se nadála, už jsem měla šaty vyhrnuté až ke krku. Evidentně se mnou chtěl taky zacvičit. Tahle akce tedy vůbec nedopadla podle mých představ. Oba jsme si odsouhlasili, že se rozejdeme jako dospělí. Pěkně bez závazků. Až na to, že jsem nemohla vystát, že tak snadno odešel. Takže jsem se se svým zklamáním poprala jako rozumná žena. Navštívila jsem jednu z jeho autogramiád a chrstla mu kávu do tváře. Pak jsem sebou praštila o zem, když jsem se snažila utéct jeho ochrance. Než jsem se nadála, vzpamatovávala jsem se v Sebastianově domě. Pak mi nabídl práci, a sice abych mu hlídala kočku a zůstala v jeho paláci. Přála bych si říct, že jsem ho poslala někam. Ale práci jsem potřebovala víc, než jsem si byla ochotná připustit. Takže teď bydlím s nechutně pohledným spolubydlícím, kterého bych chtěla uškrtit a zároveň si ho osedlat. Ale není se čeho bát. Nemá „čas na vztahy“. Kdepak. Jen trucuje, mračí se a poroučí mi. Ovšem to bych nebyla já, kdyby se všechno nezkomplikovalo. Jsem těhotná. Možná se zeptáte, kdo je otec? Trochu vám napovím. To dítě se nejspíš narodí s roztomilými růžky a vidlemi.