Každodenní laskavosti a laskavé všednodennosti. Provázané povídky (nejen) pro děti o (ne)obyčejných prožitcích jednoho starého pána. O aktivním stáří a o životní změně, která čeká za rohem, i když se za něj někdy bojíme nahlédnout. Kdo je hrdina? Superman? Batman? Na obrazovce možná ano. Jenže kdo je hrdinou v opravdovém životě? Třeba v úplně obyčejném upršeném pondělí? Moudrý pes Šalvěj by hrdinu upršeného pondělí popsal asi takto: Vezmi velkou náruč laskavosti, přidej hromadu lásky k životu, špetku humoru, vše vlož do otevřeného lidského srdce a pozitivní mysli, nasaď tomu klobouk, a hle, stojí tu starý pán z domu u ořešáku. Ale počkat, není těch hrdinů v domě u ořešáku nakonec ještě víc?
CHTĚLA JSEM SI ZÍSKAT PRINCOVO SRDCE… A SKONČILA JSEM S KRÁLEM. V touze usednout na světlozemský trůn jsem oživila dávného okřídleného vládce - a považovala jsem ho za přítele, dokud mě neobelhal a neuvěznil. Lorcan sice tvrdí, že mě drží v zajetí v zájmu mého vlastního bezpečí, ale zároveň mě evidentně považuje za svůj majetek. Vypadá to, že z toho pět set let dlouhého spánku pěkně blouzní. Možná jsme sice spojeni tím zatraceným myšlenkovým poutem, ale i tak jsme každý pánem svého vlastního osudu - a já hodlám ten svůj vést daleko od Nebeského království a proroctví, jimiž to místo oplývá… a hlavně daleko on něj. Rychle ale zjistím, že se před tímto panovačným mužem nedá tak snadno utéct. A upřímně, ani už si nejsem jistá, jestli utíkat chci.