Knihy jsou tu od toho, aby se psaly a byly v nich příběhy, které dokáží připomínat dobu minulou, byť ne zrovna příjemnou. Ale, i v době méně příjemné se najde plno radostných okamžiků a ty je potřeba sdělovat dál. ***** Kniha pod Davidovou hvězdou, vypráví příběh dvou židovských chlapců za druhé světové války. Narodili se milujícím rodičům, měli by před sebou plnohodnotný život, kdyby do něho nevstoupila lidská hloupost, snaha se nadřazovat a podmanit si všechno. ***** Příběh začíná na letním skautském táboře. Takový tábor je plný her, dobrodružství, sportování, ale i vzdělávání se v nejrůznějších zajímavých činnostech. Tábor s sebou přináší prohloubení vzájemné soudržnosti, kamarádství a vztah k poctivému a správnému jednání. ***** Příběh se postupně přenese do drsné reality druhé světové války, kdy se chlapci snaží za pomoci mnoha dobrých lidí přežít. ***** Hoši popisují jednotlivé příběhy, tak jak je vnímali a prožili. Válka jim přinesla nejen ztrátu bližních, ale i poznání jak dospělí lidé mohou jednat. Dětský svět je postaven na roven světa dospělého, bez možnosti volby. ***** Najdou se však i chvíle kdy se jim na krátkou chvíli podaří vrátit se do svých chlapeckých let a tento čas prožívat bez starostí. ***** Závěr knihy je i závěrem druhé světové války. Dostanou se chlapci do svého nového domova? Setkají se i se svými rodinami? To už se dozvíte v knize. ***** Kniha je ilustrovaná v odstínech šedi.
Sebastian St. James potřeboval srazit hřebínek, a tak jsem s ním vyběhla. Ale jemu se to líbilo. Než jsem se nadála, už jsem měla šaty vyhrnuté až ke krku. Evidentně se mnou chtěl taky zacvičit. Tahle akce tedy vůbec nedopadla podle mých představ. Oba jsme si odsouhlasili, že se rozejdeme jako dospělí. Pěkně bez závazků. Až na to, že jsem nemohla vystát, že tak snadno odešel. Takže jsem se se svým zklamáním poprala jako rozumná žena. Navštívila jsem jednu z jeho autogramiád a chrstla mu kávu do tváře. Pak jsem sebou praštila o zem, když jsem se snažila utéct jeho ochrance. Než jsem se nadála, vzpamatovávala jsem se v Sebastianově domě. Pak mi nabídl práci, a sice abych mu hlídala kočku a zůstala v jeho paláci. Přála bych si říct, že jsem ho poslala někam. Ale práci jsem potřebovala víc, než jsem si byla ochotná připustit. Takže teď bydlím s nechutně pohledným spolubydlícím, kterého bych chtěla uškrtit a zároveň si ho osedlat. Ale není se čeho bát. Nemá „čas na vztahy“. Kdepak. Jen trucuje, mračí se a poroučí mi. Ovšem to bych nebyla já, kdyby se všechno nezkomplikovalo. Jsem těhotná. Možná se zeptáte, kdo je otec? Trochu vám napovím. To dítě se nejspíš narodí s roztomilými růžky a vidlemi.