Space opera plná velkolepých vesmírných bitev, smrtonosné galaktické politiky a nevyzpytatelné umělé inteligence. Sanda si pamatuje, jak explodovala její stíhačka… a pak už nic. Čekala, že ji najdou její lidé a že po probuzení spatří přátelské tváře. Že ji zdravotníci dají dohromady a ona půjde znovu bojovat. Jenže ve skutečnosti se probudí o dvě stě třicet let později, na opuštěné nepřátelské hvězdné lodi jménem Světlo Berossu - ačkoli loď sama si raději říká Bero. Bero Sandě prozradí, že je po válce. Že došlo ke zničení celé Sluneční soustavy. Ale co dalšího se v oněch dvou staletích přihodilo? Koneckonců v bezedných hlubinách kosmu je možné úplně všechno.
CHTĚLA JSEM SI ZÍSKAT PRINCOVO SRDCE… A SKONČILA JSEM S KRÁLEM. V touze usednout na světlozemský trůn jsem oživila dávného okřídleného vládce - a považovala jsem ho za přítele, dokud mě neobelhal a neuvěznil. Lorcan sice tvrdí, že mě drží v zajetí v zájmu mého vlastního bezpečí, ale zároveň mě evidentně považuje za svůj majetek. Vypadá to, že z toho pět set let dlouhého spánku pěkně blouzní. Možná jsme sice spojeni tím zatraceným myšlenkovým poutem, ale i tak jsme každý pánem svého vlastního osudu - a já hodlám ten svůj vést daleko od Nebeského království a proroctví, jimiž to místo oplývá… a hlavně daleko on něj. Rychle ale zjistím, že se před tímto panovačným mužem nedá tak snadno utéct. A upřímně, ani už si nejsem jistá, jestli utíkat chci.