Rusovláska z Osvětimi

Rosie se od narození ve svém městě odlišuje zrzavou barvou vlasů. Na rozdíl od ostatních lidí, kteří rudé vlasy vnímají jako prokletí, Rosie je na ně hrdá. Poté, co je její rodina odvezena z Maďarskem okupovaného severu Rumunska do Osvětimi, dívka o nádherné vlasy přijde, ale snaží se zachovat si v nelidských podmínkách koncentračního tábora hrdost a odvahu. Mladičká Rosie se uprostřed hrůz holokaustu obrací ke vzpomínkám na dětství a dospívání v rodné Crasně a čerpá z nich sílu. V těžkých situacích si vybavuje zážitky se sourozenci, rady maminky i milovaného dědečka, díky nimž si navzdory všemu zachovává lidskost a schopnost soucítit s druhými. „Zrzkovská“ tvrdohlavost jí několikrát zachrání život. Přestože ji v koncentračních táborech Osvětim a Bergen-Belsen, na pochodu smrti či při otrocké práci v německé muniční továrně obklopuje krutost a zkáza, neztrácí víru, že se vrátí domů. O tuto víru se snaží podělit se svou mladší sestrou Leou a ostatními dívkami. Pouhé odhodlání a bystrost však k přežití nestačí a Rosie se několikrát ocitne v situaci, kdy si zachrání život jen díky šťastné souhře okolností. Nechama Birnbaumová v knize Rusovláska z Osvětimi zachytila pravdivý příběh své babičky, jež přinesla důležité svědectví o zkušenostech přeživších holokaustu. Příběh rovněž láskyplně popisuje historii Rosiiny rodiny a dívčino dospívání. Autorka dokáže díky rozhovorům, jež jí babička poskytla, barvitě vylíčit život židovské komunity ve třicátých a čtyřicátých letech minulého století s důrazem na její kulturu, náboženství a zvyklosti.