Kolektivní monografie Rodit násilím volně navazuje na tematickou knižní řadu Tělo, ve které vyšly v období let 2014–2020 čtyři antropologické monografie soustřeďující se na tělo a tělesnost jako kulturní jev. Kniha Rodit násilím tematizuje nedávno definovaný fenomén porodnického násilí, který proniká do péče a praktik obklopujících jednu z ústředních událostí tělesné existence člověka – porod a narození. Autorky prostřednictvím sociokulturních, biomedicínských a legislativních perspektiv představují faktory způsobující, že je porodnické násilí až znepokojivě často běžnou součástí toho, jak (se) rodíme. Zatímco české zdravotnictví slaví úspěch s výbornými výsledky v perinatologii, vykreslený mnohobarevný obraz porodní péče v České republice nabádá k zamyšlení, zda lze kvalitu porodnictví redukovat na černo-bílé statistiky přežití.
CHTĚLA JSEM SI ZÍSKAT PRINCOVO SRDCE… A SKONČILA JSEM S KRÁLEM. V touze usednout na světlozemský trůn jsem oživila dávného okřídleného vládce - a považovala jsem ho za přítele, dokud mě neobelhal a neuvěznil. Lorcan sice tvrdí, že mě drží v zajetí v zájmu mého vlastního bezpečí, ale zároveň mě evidentně považuje za svůj majetek. Vypadá to, že z toho pět set let dlouhého spánku pěkně blouzní. Možná jsme sice spojeni tím zatraceným myšlenkovým poutem, ale i tak jsme každý pánem svého vlastního osudu - a já hodlám ten svůj vést daleko od Nebeského království a proroctví, jimiž to místo oplývá… a hlavně daleko on něj. Rychle ale zjistím, že se před tímto panovačným mužem nedá tak snadno utéct. A upřímně, ani už si nejsem jistá, jestli utíkat chci.