Druhá sbírka básní finalistky Literární soutěže Františka Halase
(2019) a vítězky Literární ceny Vladimíra Vokolka (2019) vychází ne
náhodou v roce autorčiných třicátin. Přináší třicet pozoruhodně
otevřených básní o vztazích k místům, blízkým lidem i k sobě
samému, hledá slova sblížení i ta, která umožní získat odstup,
protože "to co je příliš blízko/nepoznáváme."
Odkud vlastně pocházíme, a kam se vydáváme, kde opravdu můžeme být
a jak je to správně? Autorka zkoumá naše role a pokládá otázky,
které tnou často do živého. Používá přitom jazyk bez zbytečných
okras, kde "nesmí zůstat nic/abychom to byli opravdu my."
Vlasy ženy klečící u náhrobku vlají ve větru, oči upírá na zem, ústa má pootevřená v tiché modlitbě. Ale vosk, který jí kape ze studených modrých rtů, ukazuje, že už je příliš pozdě na to ji zachránit... br br Ve svůj první den po návratu k dentonské policii po těžkém traumatu pátrá detektiv Josie Quinnová po pohřešované ženě Krystal Duncanové, matce jednoho z pěti dětí, které zahynuly před dvěma lety při tragické nehodě školního autobusu. Jen o několik hodin později Josie najde Krystalino tělo vedle hrobu její dcery. br Krystal a další rodiče zemřelých dětí se scházeli v podpůrné skupině. Jakmile se Josie a její tým začnou jednotlivými truchlícími zabývat, zjistí, že každý z nich skrývá nějaké tajemství – ale čí tajemství stojí za vraždu? br Když je poblíž místa autobusové nehody nalezeno tělo další mladé matky, případ nabere děsivý spád. Členové podpůrné skupiny mizí jeden po druhém a Josie musí využít každou vteřinu, aby zachránila životy rodičů, kteří již vytrpěli dost…