Částečně autobiografický román česko-německého spisovatele Karla
von Wetzky se odehrává krátce po druhé světové válce. Dvanáctiletý
Heinrich-Adolf má být i se svou matkou odsunut do Německa, vydávají
se proto do střediska na severní Moravě, které shromažďuje Němce z
českých zemí určené k vysídlení. Shodou okolností a vinou úřednické
chyby se ale dostávají do městečka, v němž se soustřeďují přeživší
Židé chystající se na cestu do Palestiny. Matka zde díky své
odbornosti získává práci a pro chlapce, později nazývaného Gojele,
nastává období plné zvratů, těžkých zkoušek, ale také čas naplněný
přátelstvím, nezištnou pomocí a dobrodružstvím.
Dosavadní vidění světa a nacistická ideologie, kterou mladému
hrdinovi ve škole vtloukali do hlavy, se střetávají s dosud
nepoznaným a naprosto odlišným světem Židů, jejich tradic, jazyka,
náboženství, ale i kuchyně. Přes zakořeněnost vzájemných
zkreslených představ o světě toho druhého a přes nevraživost
přecházející často až v nenávist si německý chlapec nachází k
židovským obyvatelům městečka cestu – a oni k němu –, učí se jejich
jazyk a proniká do kultury, která ho ovlivní na celý život.
O autorovi:
Karl von Wetzky (Karel Vrchovecký), česko-německý spisovatel
německého původu, se narodil roku 1935 v Opavě. V Československu
vykonával různá zaměstnání. Od šedesátých let působil jako novinový
redaktor a spolupracoval také s rozhlasem a televizí. V
sedmdesátých letech publikoval česky převážně literaturu faktu s
historickou tematikou. V roce 1978 přesídlil do Západního Německa a
publikoval zde německy řadu povídek. V roce 1994 vydal svůj
nejznámější a umělecky nejhodnotnější německy psaný román Říkali mi
Gojele. Wetzky zemřel v roce 2001 na srdeční selhání během svého
studijního pobytu ve Spojených státech.