Prstem po mapě - Proč svět vypadá tak, jak vypadá

Na mapě většinou hledáme místo, kde právě jsme, případně cestu tam, kde být chceme. Do mapy však možno přímo vstoupit aprožít vní nekonečná dobrodružství. Putování prstem pomapě často představuje naše vůbec první samostatné cesty ataké poutě nejkrásnější, neboť se jedná ovýpravy imaginace, přinichž své fantastické představy nemusíme konfrontovat srealitou. Prstem pomapě se však můžeme dostat mnohem dál než do nejvzdálenějších končin světa: zavede nás až třeba až do hlubin naší duše. Simon Garfield ve své knize právě ktakovým výpravám zve. Vydává se postopách pravěkých lovců, kteří načrtli do prachu cesty pár čar, aod nich přechází kmoderním cestovatelům se satelitní navigací vkapse; sleduje zoufalé úsilí viktoriánských lékařů, kteří se spomocí mapy snažili zastavit šíření cholery, jakož imetodický postup současných neurovědců mapujících hlubiny lidského mozku. Hovoří opoetice atechnických úskalích výroby glóbů ataké opolitických souvislostech různých kartografických projekcí. Mapy, jež provázejí lidský rod od samého počátku, jsou pro něj zkrátka nejen praktickou pomůckou, ale izprávou otom, jak vnímáme svět asvé postavení vněm. Garfield na své pouti navštěvuje velké zeměpisce akartografy světových dějin, jako byli Ptolemaios, Gerhard Mercator nebo John Ogilby, vjeho očích je ale nefalšovaným kartografem každý znás: vždyť každý si někdy nakreslil plánek cesty nebo rozvržení obývacího pokoje, každý někdy píchl prstem do mapy aprohlásil: „Zde jsem“. Jak přitom postupujeme aco se nám přitom honí hlavou, sděluje cosi podstatného onás samotných. Fascinující naučná kniha Simona Garfielda se tomu snaží přijít na kloub: neotřele, čtivě azábavně.