Proutky

Básnickou sbírku Proutky lze označit za bilanční, je zaklenuta od motivů jara po závěrečnou báseň Večer, a byť se Petr Švácha ohlíží do své vlastní minulosti, jeho verše nenesou patos a lítost, autor si je vědom dočasnosti a přistupuje k ní racionálně, co víc, dokonce s nadějí. Sbírkou prochází několik linií a témat, která se prolínají a zhutňují. Počáteční "vítání jara" se záhy mění v osobní příběh, v obrazy, kdy se autor vrací do svého rodiště, ke starým přátelům, místy se obrací k milované bytosti, která jej opouští. Petr Švácha mistrně pracuje se zkratkou, bez zbytečných slov přesně pojmenovává to nejpodstatnější, přitom není ve svých řádcích dějově strohý. Naopak. Text postupně poodhaluje další roviny a vyznění.