Často slyšíme o problémech, které narušují a kalí vztahy v
partnerství, rodině, v kruhu přátel, na pracovišti i ve farnosti.
Dotyční si těchto mechanismů často nebývají vědomi. Vnímají pouze
narušené vztahy a bolestně nesou zranění, která jim tyto mechanismy
působí. Nemají však tušení, jak se od jejich destruktivní síly
osvobodit.
V této knize se dočtete o vzorcích chování, které nejčastěji
narušují naše vztahy - od pocitů viny, citové vydírání, různé
projekce až po duchovní zneužívání. Autoři v ní čtenářům nabízejí
návod, jak se na tyto mechanismy v osobním životě ptát a jak je
účinně řešit.
"Krásný obraz toho, co chápeme pod pojmem vymezení, nabízí miska:
Podívejme se na misku s vodou. Na jejím dně leží vrstvička hlíny.
Dokud je voda klidná, je průzračná a bez problému dohlédneme na
dno. Jakmile ale někdo zvenčí do misky strčí, hlína ode dna se
rozvíří a vodu zakalí. Když mě někdo naštve, vyvolá ve mně
negativní pocity. V přeneseném smyslu mi zkalí vodu. Vymezit se by
v této situaci znamenalo odsunout misku do takové vzdálenosti, aby
do ní ten druhý nemohl strčit. V tom případě se voda znovu vyčistí.
Druhý člověk ve mně vyvolává emoce. Avšak já zodpovídám za způsob,
jak s těmi emocemi naložím. Jestliže se vůči tomu, kdo spouští mé
emoce, vymezím, on nade mnou ztratí moc a já znovu najdu cestu k
vnitřnímu pokoji. Dále se však musím vymezit i vůči svým emocím,
udržet misku v klidu a umožnit jim, aby se usadily. V opačném
případě by se mé nitro stále více kalilo."
Sebastian St. James potřeboval srazit hřebínek, a tak jsem s ním vyběhla. Ale jemu se to líbilo. Než jsem se nadála, už jsem měla šaty vyhrnuté až ke krku. Evidentně se mnou chtěl taky zacvičit. Tahle akce tedy vůbec nedopadla podle mých představ. Oba jsme si odsouhlasili, že se rozejdeme jako dospělí. Pěkně bez závazků. Až na to, že jsem nemohla vystát, že tak snadno odešel. Takže jsem se se svým zklamáním poprala jako rozumná žena. Navštívila jsem jednu z jeho autogramiád a chrstla mu kávu do tváře. Pak jsem sebou praštila o zem, když jsem se snažila utéct jeho ochrance. Než jsem se nadála, vzpamatovávala jsem se v Sebastianově domě. Pak mi nabídl práci, a sice abych mu hlídala kočku a zůstala v jeho paláci. Přála bych si říct, že jsem ho poslala někam. Ale práci jsem potřebovala víc, než jsem si byla ochotná připustit. Takže teď bydlím s nechutně pohledným spolubydlícím, kterého bych chtěla uškrtit a zároveň si ho osedlat. Ale není se čeho bát. Nemá „čas na vztahy“. Kdepak. Jen trucuje, mračí se a poroučí mi. Ovšem to bych nebyla já, kdyby se všechno nezkomplikovalo. Jsem těhotná. Možná se zeptáte, kdo je otec? Trochu vám napovím. To dítě se nejspíš narodí s roztomilými růžky a vidlemi.